Proč jste ještě nevyjeli na workcamp?

Tento rok jsem se zúčastnila již 5. workcampu, a tak jsem se rozhodla, že nastal ten správný čas,  abych vám o tom něco pověděla.

Workcampy jsou něco, co mi do jisté míry změnilo život, umožnilo mi poznat spoustu nových lidí a zkrátka se podívat na život z trochu jiné stránky.

JAK JSEM SE (SKORO) STALA HIPSTA MALÍŘEM

Jednou za čas mě popadne chuť něco tvořit. Většinou sáhnu po tužce a skicuju do té doby, než je koš plnej zmačkaných čtvrtek a já s umatlaným zápěstím od tuhy brečím v koutě. Tentokrát jsem se to ale rozhodla obelstít. Přece tolik lidí na Instagramu a Pinterestu maluje! Mají na sobě roztrhané džíny, obří bílou košili po tátovi od přítele a tvoří. Klečí na dřevěných parketách, před sebou obří plátno, milion štětců a paletu, která hraje všemi barvami. To bude přece tak super, ne?

TY TO STŘÍDÁŠ JAK PONOŽKY!

Nedávno jsem v metru zaslechla docela bouřlivý rozhovor dvou slečen, mohlo jim být tak kolem osmnácti, dvaceti let. Kromě toho, že přinutil k úšklebku skoro celý vagón, přivedl mě na docela zajímavou myšlenku.

ZUBAŘI

Spousta lidí se jich děsí. Z pravidelné prohlídky mívají noční můry ještě měsíc dopředu a při pohledu na třes rukou byste jim odhadovali minimálně Parkinsona. Tohle nějak nikdy nebyl můj problém, zuby mívám v pohodě a moje uši jsou od hlasitého rocku vytrénované tak, že mi v nich hluk vrtačky zní spíše jako romantický ploužák.

Jenže z následující návštěvy mívám skličující pocity stejně jako oni.

Proč?

LIDÉ JAKO PROSTŘEDEK (aneb i váš soused v trenkách vás ovlivňuje)

Na lidi narážím všude. Vyjdu ze dveří bytu, vrazím do rozespalého souseda ještě v trenkách, vyděšená utíkám na autobus, kde se opět tvoří fronta lidmi jedoucími do práce, přijdu do školy, překřikující se spolužáci, no, radši zchecknu Instagram, kde na mě rázem vybafne dalších deset nových selfie...

Taky mám okruh přátel, se kterými se vídám. Občas někdo odejde a někdo nový se přidá. A občas se mi známí střídají v životě rychleji, než se mi dokáže udělat díra na ponožce a sem tam už mi nad tím zůstává rozum stát a já se jen ptám proč. Proč nemůžu poznat člověka a zůstat s ním navždy.

Japonsko #3 HARAJUKU

Tímto článkem bych vám chtěla alespoň trochu přiblížit úžasně živou atmosféru z městské čtvrti Harajuku v Šibuje, části Tokia.

Japonsko #2 – KJÓTO, den první

Dnešní příspěvek bude o prvním dni z třídenního výletu do Kjóta, místa, které je taky známé pod názvem "chrámové město". S čímž nemůžu jinak, než souhlasit.