sobota 15. října 2016

Japonsko #2 – KJÓTO, den první


Dnešní příspěvek bude o prvním dni z třídenního výletu do Kjóta, místa, které je taky známé pod názvem "chrámové město". S čímž nemůžu jinak, než souhlasit.




Možná se divíte zvolené úvodní fotografii a následujícímu spojení "chrámové město". Zní to jako oxymóron, že? Opak je ale pravdou. Už tím mě Kjóto velmi zaujalo. A vlastně celé Japonsko.

Představte si, že se procházíte velmi rušnou hlavní ulicí. Přes davy lidí se nemůžete skoro hnout, přes rámus motorů se málem neslyšíte. A tak zabočíte do, myslíte si, slepé uličky. Ujdete pár kroků a najednou se před vámi zjeví obrovský chrám. Stojíte uprostřed zeleného parku. Obklopuje vás ticho a okolo si jen pár Japonců se slunečníky fotí selfie.

Proto si dovoluji říct, že je to místo pro každého. Ať máte rádi ruch města a nebo klid v přírodě, Japonsko nabízí oboje.


Abych se vrátila k našemu výletu. Cestou tam jsme se rozhodli využít linku Šinkansen zkrátka jen proto, že je to nejrychlejší a nejpopulárnější možnost dopravy na delší tratě. Bohužel taky docela drahá záležitost, takže cestu zpátky jsme jeli nočním autobusem.

Z Fujisawi nám cesta trvala kolem 3 hodin a jelikož jsme dorazili už za tmy, zamířili jsme rovnou do hostelu. Hostel byl zážitek sám o sobě. Každý z nás dostal svoji "kóji" o velikosti naší koupelny, s matrací a odpadkovým košem. I když to může znít děsivě, opak je pravdou a pobyt tam jsem si vážně užila. Protože jak lépe se seznámit s lidmi z celého světa, než právě tím, že si při spaní skoro dýcháte do tváře? Ideální.





První den v Kjótu jsme strávili velmi hekticky. Pobíhali jsme z místa na místo, abychom toho stihli co nejvíc a že jsme toho stihli. Už si ani nevybavuju každé místo, které jsme navštívili, díkybohu za fotky. Po Kjótu jsme cestovali jenom autobusem. Celodenní jízdenka nás vyšla na cca 120 korun (500 JPY).

Co mě zaujalo: Na rozdíl od celodenní jízdenky v Praze, celodenní jízdenka v Kjótu platila pouze tentýž den a ne 24 hodin.

Hned po snídani jsme zamířili kousek od hostelu do Sanjusangen-do, který, se přiznám, mě uchvátil snad ze všech památek nejvíc. Jde o buddhistický chrám, uvnitř kterého stojí 1001 pozlacených soch Kuan-jin (čínská bohyně soucitu). Každá socha byla trochu odlišná. Uvnitř chrámu bylo zakázáno fotit, takže bohužel žádné fotky nemám. (Budete se tam teda muset vypravit sami, je mi to líto.)

Po dloouuhém procházení a kochání se v Sanjusangen-do jsme vyrazili do Národního muzea. Ve většině muzeí a kulturních míst je vstup pro studenty středních škol zdarma nebo se slevou, což pro mne bylo příjemné plus. Už při vstupu mne zaujal celý areál, kde muzeum stálo. Fontány, zeleň, čistota – to je Japonsko.



Po návštěvě Národního muzea nám vyhládlo a my se rozhodli vydat na hlavní nákupní ulici vedle autobusové zastávky Gion. Narazili jsme na moderně vybavenou kavárnu Nana's green café.

Co mě zaujalo: Před každou restaurací, kavárnou apod. se nachází výloha, kde jsou vystaveny modely jídel, které tam můžete zakoupit. Hodí se to, pokud si nejste jistí množstvím a zároveň to taky přiláká daleko víc lidí. Dávám palec nahoru.

Jakmile se mi dostal do ruky jídelní lístek, nešlo si nevšimnout, že všechno jídlo je zelené s příchutí zeleného matcha čaje a nebo obsahuje sladké fazole. A to byl teprve začátek. Za pár dní jsem zjistila, že je to běžné a úplně všude.
Jelikož miluju rýžové kuličky Shiratama (#shiratamaislife), objednala jsem si je ještě společně se sladkými fazolemi, agarem a matcha zmrzlinou. Rozhodně nečekejte žádnou sladkou bombu. Pokud, jako já, nejste moc na sladký, myslím, že budete japonské sladkosti milovat. Pokud vás zajímá celé menu této kavárny, můžete se na něj podívat TADY.






Po menším občerstvení jsme vyrazili opět na hlavní ulici. Nachází se zde spousta malých obchůdků s pouličním jídlem, ale oproti tomu i dost populárních značek, např. Disney. Po tom, co jsme ochutnali asi milion věcí na tyčce a prodrali se asi tak miliardou lidí, jsme zamířili znovu na stanici Gion. Hned vedle ní totiž stojí Yasaka Shrine.

Co mě zaujalo: Před návštěvou jakéhokoliv chrámu, svatyně apod. byste si měli umýt ruce (popř. ústa). U vchodu většinou naleznete zastřešený "bazének" s tekoucí vodou. Návod k použití tohoto bazénku jsem našla na stránce japanspotlight.eu a cituji:
1. Vezměte naběračku do pravé ruky, naberte vodu a vylijte ji na levou ruku. 
2. Vezměte naběračku do levé ruky, naberte vodu a vylijte ji na pravou ruku. 
3. (volitelné) Vezměte pravou rukou naběračku, naberte vodu, vylijte si ji do levé dlaně. Z dlaně se napijte vody, propláchněte si ústa a vodu stranou opatrně vyplivněte na zem. 
4. Oběma rukama vezměte naběračku na dolní část, zvedněte ji před sebe a nechte vodu z naběračky slít na držák – takto umytou naběračku vraťte na původní místo.

Co se týče mě, tak uznávám, že chrám byl moc pěkný, ale jelikož byl přímo v centru Gionu, bylo tam opravdu hodně turistů. Mnohem více mě zaujal park, který jsem objevila kousek vedle.



Co mě zaujalo: Už jsem to zmiňovala dříve, ale Japonsko je opravdu, opravdu hodně čisté. (Až na jednu výjimku, kterou vám povím někdy příště.) Nestane se vám, že byste někde našli pohozené petlahve nebo obaly. Je taky pravda, že odpadkové koše jsou na každém rohu. A to i tam, kde byste je nečekali.

Na fotce můžete takové vidět módu mladých Japonek, o který se někdy taky moc ráda rozepíšu, protože je to jedna z věcí, která mě fascinovala každý den.

Další bod programu představoval chrám Chion in. Abych byla upřímná, navštívili jsme tolik chrámů, že se mi do paměti vryly jenom nějaké a zrovna tenhle mezi ně nepatří.



Zato další trip si pamatuju až moc dobře. Jelikož jsme si chtěli odpočinout od muzeí a chrámů, vydali jsme se na Opičí horu. Jo, čtete dobře.
Hora se nachází v západní části Kjóta a v japonštině se nazývá Iwatayama. Výstup nahoru (na horu) nás stál cca 129 korun (550 JPY). I když se to nezdá, tak výšlap nám dal docela zabrat. Ten den bylo totiž opravdu horko a po cestě jsme se museli zastavit v chatce s klimatizací, abychom tam vůbec došli.
Zajímavostí opičího parku je, že opice nejsou nijak ohrazené, běhají přímo vedle vás. Zároveň je z hory nádherný výhled na celé město, takže pokud vás opice zrovna nelákají, už jen kvůli tomu výhledu byste tam měli zajít.

Co mě zaujalo: V pravidlech parku bylo napsáno, že by se nemělo zírat opicím do očí. Nechápala jsem proč, dokud jsem to nezkusila. Prosím, nedělejte to.



Po návštěvě Opičí hory už jsme jen procházeli městem a den zakončili večeří. Zašli jsme do populární restaurace na pohankové nudle Soba. Nejprve trochu nudlí přidáte do misky s polévkou, přidáte si semínka a zeleninu jakou chcete, necháte chvíli ležet, aby nudle nasákly chuť, a až pak jíte. A takhle znovu a znovu, dokud vám nedojdou nudle. Pro mě osobně byla Soba jedna z nejlepších jídel v Japonsku.
Co mě zaujalo: V každé restauraci je voda (či čaj) zdarma. V running sushi restauracích pak bývá kohoutek s pitnou vodou přímo u stolu.


Tohle je vše z našeho prvního dne v Kjótu. Budu ráda, když zanecháte komentář, popř. budete článek sdílet. (Přeci jen mi dalo docela zabrat zapátrat v paměti a vzpomenout si na všechna ta místa, která jsme navštívili.)

Zatím.


1 komentář:

  1. Nevím co ti k tomu mám říct :D, prostě skvěle vyprávíš, pokračuuuj <3

    OdpovědětVymazat


Jmenuji se Lucie.
Píšu o příhodách ze života, vztazích mezi lidmi, cestování a společnosti.