pondělí 16. ledna 2017

LIDÉ JAKO PROSTŘEDEK (aneb i váš soused v trenkách vás ovlivňuje)


Na lidi narážím všude. Vyjdu ze dveří bytu, vrazím do rozespalého souseda ještě v trenkách, vyděšená utíkám na autobus, kde se opět tvoří fronta lidmi jedoucími do práce, přijdu do školy, překřikující se spolužáci, no, radši zchecknu Instagram, kde na mě rázem vybafne dalších deset nových selfie...

Taky mám okruh přátel, se kterými se vídám. Občas někdo odejde a někdo nový se přidá. A občas se mi známí střídají v životě rychleji, než se mi dokáže udělat díra na ponožce a sem tam už mi nad tím zůstává rozum stát a já se jen ptám proč. Proč nemůžu poznat člověka a zůstat s ním navždy.



Někdy si připadám jako částice, kmitající z místa na místo jako když hodíte hopík po pokoji. Ani se nenadáte a už rozbíjí vázy na poličkách.
A chvílemi mám touhu se vrátit, zvednout telefon, zavolat svým starým známým, opravit tu vázu. Jenže už slepit nejde. (Představte si, že vyschlo lepidlo nebo tak něco.)

A to je přece smutný!

Tolik lidí, se kterými jsme se ještě před rokem mohli usmát k smrti a teď se sotva pozdravíme.

Čím to je?

Představuji si lidi jako prostředek. Jako loď, když chcete přeplout moře a nebo jako autobus, když se chcete dostat z Prahy do Ostravy. Pomůžou vám zvládnout cestu, dokážou vám ji zpříjemnit jako přátelská stevardka ve Student Agency a nebo i dobře zkomplikovat. Jenže pak je čas výstupu a dál si musíte poradit sami. A je už na vás, jestli pojedete vlakem a nebo půjdete pěšky. 

A jedete dál a využíváte jiné způsoby dopravy – metro, tramvaj... A jednou se přeci jen můžete vracet zpátky do Prahy tím stejným autobusem, netvrdím, že ne, ale už budete jiní. Budete se cítit jinak, plní jiných zkušeností, jiných starostí. I autobus bude jiný, milou stevardku nahradí jiná, kafe z automatu bude studenější, než minule... Cokoliv.

Pokud vám nevyhovuje příklad s dopravními prostředky, můžeme zkusit kdeco jiného. Váš vlastní styl oblékání, hudby, co posloucháte nebo klidně chuť k jídlu. Nemyslím si totiž, že byste si teď dali například mateřské mléko.
Chci tím říct, že jak rosteme, vyvíjíme se, poznáváme nové věci a to, co doopravdy chceme... Tím se měníme, posouváme.

A právě lidi kolem nás, i ten chudák soused v trenkách, všichni nás ovlivňují. Představte si, kým byste asi byli, kdybyste nepotkali vašeho bývalého partnera, kamarádku, kohokoliv. Určitě ne tam, kde jste teď a nikdy byste nenasbírali takové zkušenosti, jako právě ze vztahu s nimi.

Občas (nebo spíš dost často) u mě nastává situace, kdy se prostě seberu a jdu na pivo s někým, koho znám pár dní nebo s někým, na koho jsem pořád jen náhodně narážela. Jen tak sedíme, kecáme a mně přistane v hlavě věta:

"Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že si budu s tímhle člověkem připíjet na život, zaťukám si na čelo a pošlu ho do blázince... Však ho ani neznám!"


A o to jde.
Posouvat se dál lidmi.

3 komentáře:

  1. Kdysi jsem viděla seriál Fringe tam ke konci seriálu byl alternativní svět kde ty postavy dělali něco jiného ale stejně se nějak okolo sebe ochomítali. Určitě někde existuje alternativní svět kde jsem bez Medvěda. A upřímně ani nestojím o tom vědět jaký je, bude stát za houby. :D

    Medvědova slečna

    OdpovědětVymazat
  2. Nejsem si jistá, jestli s tebou souhlasím...celá ta vize lidí, co posouvají dál a přirozeně odchází se mi tolik nezamlouvá, ale vysvětlování by bylo na dlouho. V každém případě je to ale zajímavý článek.

    OdpovědětVymazat
  3. No ja teda souhlasim 100%. Je to tak pekne napsat nedovedu. :-)

    OdpovědětVymazat